Kdy jste se poprvé setkal s problematikou holocaustu?
Poprvé jsem se s tématikou setkal ještě na střední škole, kde jsem pracoval na Středoškolské odborné činnosti u PhDr. Zdeńka Jelínka v Kolínském muzeu. Z. Jelínek byl významný znalec dějin odboje za 2. světové války, který mne a další studenty seznamoval s historií, o které se v 80. letech v hodinách dějepisu moc nemluvilo. Jinak v Kolíně odkud pocházím byla před 2. sv. válkou významná Židovská obec. Připomenu rabína Richarda Federa. Jako studenti jsme tajně lezli do synagogy, která sloužila jako sklad plný transparentů a různého harampádí. Také jsme milovali procházky kolínským židovským hřbitovem. Musím zmínit i strýce Vláďu, který mi vyprávěl o svém dětství v Kolíně ve 30 letech. Jak mu bylo divné, že najednou Ti lidé během války zmizeli a domy zůstaly prázdné.
Jaké způsoby používáte ve výuce o holocaustu?
Kombinuji výkladovou prezentaci s návštěvou historické lokality, popřípadě pouštím vybráné části různých filmů. Pracuji s řadou materiálů od textů, přes různé fotografie až k autentickým předmětům.
Co si myslíte o budoucím světě bez pamětníků, jak nahradit jejich svědectví
Myslím, že v případě dějin 1. světové války už zkušenosti máme. Jsme odkázání na filmové a zvukové svědectví. Je hodně důležité o tyto věci pečovat.
Jaké projekty děláte na škole?
Se studenty mapuji historii okolí, místa kde žijí. Jakmile si najdou cestu ke své minulosti a místu kde žijí, je čas spoluvytvářet pozitivní vztah k přítomnosti a budoucnosti.
Setkal jste se s odmítavým postojem k výuce o holocaustu?
Já jsem se nikdy naštěstí osobně nesetkal. Četl jsem o určitých událostech v tisku.
Co Vás při výuce o holocaustu nejvíce překvapilo?
Nejvíce mne překvapuje neznalost. Vysvětlím proč. Většina studentů je on-line přijena k nějakému přístroji, všude je internet, wifi…Myslím, že tady začíná důležitá práce učitele. Zlomit nezájem o nadčasová témata a nasměřovat studenty k poznání. Vyprávět jim osobní příběhy. Zaujmout je jednoduchostí. Naučit je zamyslet se a klást otázky.
Od jakého věku by se žáci měli začít učit o holocaustu a jakým způsobem?
Jednodušší formou si myslím, je možné o některých věcech mluvit už s dětmi na národní škole. Snažím se vše převádět na příběhy a obrazy. Myslím, že třeba fotografie bot z muzea v Osvětimi je ve školním prostředí emotivnější, než pohled na zbídačená lidská těla.
Další informace o Gymnáziu v Ostrově Klikněte zde.
