Friends  |  Press Room  |  Contact Us

The International School for Holocaust Studies


 

 

 

 

Příloha č.3

 



Příloha č.3: Fotografie jako historický dokument[1]
Nina Springer-Aharoni

Fotoaparát je mocná zbraň. Zachytí navždy těkavý okamžik . Historici pokládají fotografii za důležitý zdroj informací.
Z druhé světové války a holocaustu zůstaly zdokumentované různé události. Některé z těchto fotografií se staly symbolem tohoto temného období v dějinách Evropy, jako např. fotka malého chlapce z povstání ve varšavském ghettu.
Národně socialistický režim v Německu poznal sílu fotografie a uvědomoval si pozitivní i negativní možnosti, které s sebou přinášel. Od začátku protižidovských akcí distribuovali tisíce antisemitských fotografií, aby ovlivnili veřejné umění. Od platnosti norimberských zákonů, arizace židovského majetku, vytvoření ghett, deportace do koncentračních táborů až k provádění konečného řešení se fotoaparát stal věrným svědkem.
Fotografie používali též osvoboditelé. Vojáci spojeneckých vojsk zachytili osvobozování vyhlazovacích táborů. Po válce fotografie sloužili jako přímý důkaz u soudů proti nacistickým zločincům, např. při Norimberských procesech, procesu s Eichmannem a dalších.
Fotografie vytváří iluzi přímé reality. Ačkoliv tato realita už není, fotografie jasně zachycuje dění v minulosti. Jedná se o paměť jedince, která se stává dědictvím pro příští generace. Při zkoumání fragmentu doby se můžeme soustředit na jednotlivé detaily, které vedou ke vzpomínkám a myšlenkám. Fotografie jsou silné a zaujímají respektované místo i v době mediální revoluce.
Přesto však fotografie v sobě ukrývají určité nebezpečí. Mohou být oceňovány jako produkt čistě technické aktivity a nejsou vždy objektivní. Tak jako jiné historické dokumenty i fotografie subjektivně vypovídají. Fotograf volí čas a úhel pohledu, dokáže manipulovat se světlem a stínem, zaostřením a rozostřením, zmenšením a zvětšením. I po dokončení práce fotografa přicházejí do hry další okolnosti. Téma fotografie, v jakém kontextu spatří světlo světa, název fotografie, který může svádět k různým interpretacím a pozměňování historické pravdy.
Historici zkoumají detailně fotografie, tak jako každý jiný historický dokument. Důležité je znát, kdo jsou lidé na fotografii, fotograf, datum, jména a jakékoliv další detaily.

Použití fotografie během období nacistického Německa
Léta předcházející vzniku nacistického Německa znamenala vrchol v rozvoji fotožurnalismu. Fotografie se staly významným zdrojem informací díky využívání širokou veřejností. Dostupnost přenosného kompaktního fotoaparátu Leica, který nahradil statické fotoaparáty ve studiu, otevřela nové možnosti. Lidé zachycovali prchavé okamžiky z rozličných úhlů pohledu.
Nacistické autority využily výhody fotografie pro velebení Říše a jejích představitelů, přesvědčování obyvatelstva, formování veřejného mínění a rozšiřování rasové doktriny. Nacisté si též uvědomovali, že fotografie mohou být použity proti nim a proto existovaly zákony, které zakazovaly fotografování v ghettech, táborech a jiných místech. Profesionální nacističní fotografové pracovali pod přísnou kontrolou vlády. Frontoví fotografové z oddělení propagandy, fotografové pracující pro zahraniční tisk byli cenzurováni. Existovala však skupina lidí, které nebyla tak snadně kontrolovatelná. Jednalo se o německé civilisty a řadové vojáky, kteří fotili do osobních alb. Stovky černobílých a barevných fotografií dokumentují život lidí ve velkých ghettech jako např. ve varšavském ghettu a i v menších ghettech. Tyto fotografie Němců zachytily tzv.židovské typy v podmínkách bídy, přeplněných ghett a hrubé zacházení s Židy, akce (Aktion) a deportace. V některých případech němečtí vojáci dokonce dokumentovali i vraždění prováděné skupinami Einsatzgruppen. Na základě této skutečnosti vstoupil v platnost zákon o konfiskaci fotografií dokumentující činnost Einsatzgruppen.
Židovští němečtí fotografové zachycovali toto období. Prominentní fotografové pracující pro německý tisk v období Výmarské republiky byli propuštěni na základě Norimberských zákonů. Někteří našli uplatnění v židovském tisku, který existoval až do zahájení deportací. Zachytili významné období v životě židovských komunit v Německu. Mendel Grossman v lodžském ghettu a Zvi Hirch Kadushin (Goerge Kadish) v ghettu Kovno fotografovali i v prostředí ghett. Sbírky fotografií jsou součástí archívů a slouží jako historický dokument pro příští generace.


[1] Israel Gutmn and Bell Gutterman, eds., The Auschwitz Album - The Story of a Transport, (Yad Vashem and Auschwitz-Birkenau State Museum, December 2002).