Friends  |  Press Room  |  Contact Us

The International School for Holocaust Studies


 

 

 

 

Příloha č.2

 


Příloha č.2: Osvětim-Birkenau – historie tábora

Osvětim-Birkenau byl největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor, rozkládal se 60 kilometrů směrem na západ od Krakowa. Každý šestý zavražděný Žid zahynul právě na tomto místě.

Koncentrační tábor Osvětim, zřízený v květnu 1940 na rozkaz říšského vůdce SS Heinricha Himmlera se rozkládal na místě, které bylo v roce 1939 po okupaci Polska přičleněno k Německé říši. Od června 1940 příjížděly do Osvětimi transporty polských politických vězňů, v březnu 1941 se v táboře nacházelo 10 900 vězňů, z nichž většina byla polského původu. Osvětim brzo proslula jako nejbrutálnější nacistický koncentrační tábor.

Koncem března 1941 přikázal Himmler vybudovat druhý tábor asi tři kilometry od kmenového tábora Osvětimi. Komplex dostal jméno Birkenau, nebo Osvětim II. Na začátku sloužil jako tábor válečných zajatců a později jako vyhlazovací tábor. Většina osvětimských vězňů byla shromážděna právě zde, Židé, Poláci, Němci a Romové. Právě zde panovaly nelidské podmínky včetně plynových komor a krematoria.

V polovině roku 1942 vznikl vedlejší tábor Buna-Monowice, který od roku 1943 tvořil pod označením Auschwitz III třetí sekci táborového komplexu. Jméno Buna pochází z továrny na umělý kaučuk – tzv. buna, továrnu vlastnila firma IG Farben, největší chemická továrna v Německu. Většina vězňů, kteří zde pracovali, byli Židé. Otrocká práce vedla k naprostému vyčerpání vězňů a potom přicházeli noví vězňové. Osvětim se skládala z 45 vedlejších táborů.
Osvětim nejprve řídil velitel tábora Rudolf Hoess a hlídali dozorci SS tzv.„Smrtihlavové“. Zaměstnance doplnilo několik privilegovaných vězňů, kteří za lepší podmínky a naději na přežití, byli ochotni se podílet na krutém řízení tábora.
Osvětim I. a II. obháněl čtyřmetrový plot z ostnatého drátu, hlídaný příslušníky SS ozbrojenými kulomety a puškami. U vnějších plotů stály v pravidelných rozestupech strážní věže.
Od března 1942 denně přijížděly transporty. Někdy přijelo několik vlaků během jednoho dne, přivážející tisíce budoucích obětí z ghett východní Evropy, západní a jižní Evropy. Během roku 1942 přijížděly transporty z Polska, Slovenska, Nizozemí, Belgie, Jugoslávie a Protektorátu Čechy a Morava. Židé stejně jako Romové byli deportováni i v průběhu roku 1943.
V březnu 1943 do Osvětimi přijelo 19 transportů ze Soluně. Maďarští Židé se v Osvětimi objevili v roce 1944 společně se Židy ze zbývajících polských ghett.
V srpnu 1944 žilo 105 168 vězňů v Osvětimi a Birkenau a daších 50 000 židovských vězňů v různých vedlejších táborech. Počet vězňů v Osvětimi stále stoupal, přestože byla úmrtnost vysoká způsobená vyvražďováním, hladověním, otrockou prací a nakažlivými nemocemi.
Při příjezdu na rampu do Birkenau byli Židé násilně vyhozeni z vagónů bez zavazadel a přinutili je rozdělit se na muže a ženy do dvou zástupů. Důstojníci SS včetně nechvalně proslulého Dr. Mengeleho prováděli selekce. Větší část vězňů tak byla okamžitě po příjezdu poslána na smrt. Některé odvedli stranou a čekaly je nucené práce. Těla zavražděných spálily ve stejný den. Vybrané na práci odvedli do „karantény“, kde je ostříhali, a přidělili jim pruhované vězeňské uniformy a provedli registraci prostřednictvím tetování na levé ruce. Většina vězňů byla vyslána na práci v Osvětimi I., Osvětimi III. a do vedlejších táborů. Naděje na život byla prodloužena o několik měsíců.
Každodenní rutina se skládala z mnoha povinností: budíček za tmy, srovnání lůžka, ranní apel, cesta do práce, dlouhé hodiny těžké práce, fronta na nedostatečné jídlo, návrat do tábora, kontrola bloku a večerní apel. Během apelů vězni stáli dlouho v nedostatečném oblečení bez ohledu na počasí. Když někdo upadl, nebo zavrávoral byl okamžitě zavražděn. Vězni aktivovali zbylé síly na přežití těchto útrap.
Plynové komory v Osvětimi představovaly největší a nejefektivnější vyhlazovací metodu, kterou nacisté používali. V Birkenau stály 4 plynové komory s možností usmrcení 6 000 lidí denně. Vypadaly jako sprchy a to vězně mátlo. Nově příchozím říkali, že jdou na práci, ale předtím se musí osprchovat a projít dezinfekcí. Odvedli je do „sprch“, kde je usmrtili plynem Cyklon B. Někteří vězni v Osvětimi včetně dvojčat a liliputů se stali subjekty neetických lékařských experimentů. Testovali na nich výdrž v extrémních podmínkách a sterilizovali je.
Přes strašlivé podmínky vězni v Osvětimi dokázali vzdorovat nacistům. Objevily se ojedinělé případy útěků a ozbrojené rezistence. V říjnu 1944 členové zvláštního židovského oddílu „Sonderkommanda“, kteří pracovali v krematoriu, povstali pro nacistům a podařilo se jim několik členů SS zabít a zničit jednu komoru a krematoriu. Rebelové po sobě zanechali deníky, které jsou písemnými svědky zvěrstev páchanými Němci v Osvětimi.
V lednu 1945 se Rudá armáda blížila k Osvětimi. V reakci na tuto skutečnost nacisté poslali většinu z 58 000 zbývajících vězňů na pochod smrti do Německa a vězňové byli zavražděni právě na tomto pochodu. Rudá armáda 27. ledna 1945 osvobodila tábor a našla v celém komplexu pouze 7 650 vězňů. V Osvětimi zavraždili 1 100 000 Židů.