Friends  |  Press Room  |  Contact Us

The International School for Holocaust Studies


 

 

 

 

Příloha pro učitele

 



Příloha pro učitele: „Konečné řešení“

Úvod
Nacisté se dostali k moci v roce 1933, ale až ve druhé polovině roku 1941 se zaměřili na politiku likvidace židovského obyvatelstva. Implementace této politiky začíná s německou invazí do Sovětského svazu 22.června 1941. Historici se stále přou o významu rozkazu „Konečné řešení židovské otázky“ vydaném Hermanem Goeringem Reinhardu Heydrichovi v červenci 1941. Výzkumy ukazují, že masové vraždění mužů začalo v červnu 1941 a dále pokračovalo na ženách a dětech až v srpnu. Neexistuje Hitlerův písemný rozkaz na rozšíření vraždění, ale tento rozkaz existoval od podzima 1941, nejpozději na začátku roku 1942.
Ze Sovětského svazu se vraždění rozšířilo do Polska a dalších zemí Evropy.

Einsatzgruppen
Od 22.června 1941 čtyři zvláštní jednotky tvořené SS a německou policií společně s německými jednotkami zahájili systematické vyvražďování Židů ve východním Polsku a Sovětském svazu. Vyhledávali nepřátele Říši včetně komunistů a Židů a popravovali je.
Nejprve vraždili tak, že shromáždili lidi u jam, vykopaných za tím účelem. Židé museli odevzdat zavazadla, svléknout se a poté byli zastřeleni. Těla padala do jam, které Židi sami vykopali.
V jižních částech okupovaného Sovětského svazu byli tisíce Židů zavražděni rumunskými jednotkami. Od podzima 1941 začalo systematické vyvražďování Židů na území tehdejší Jugoslávie. Společně s vraždícími jednotkami se do násilí páchaném na Židech zapojili místní antisemitští obyvatelé. Do jara 1943 Einsatzgruppen a jejich přisluhovači zavraždili 1,4 miliónů Židů a tisice sovětských zajatců a Romů.

Vyhlazovací tábory
Pro Němce využití Einsatzgruppen prezentovalo několik problémů. Mnoho lidí bylo zapojeno do procesu vraždění, u některých se vyskytla neochota k plnění rozkazů. Docházelo k ohrožení utajení operace, protože se aktivně či pasivně účastnilo i místní obyvatelstvo. Vojenské autority kritizovalypoužití munice tolik potřebné na frontě.
Objevili novou metodu, která snižovala přímý kontakt mezi vrahem a obětí. Vytvořením táborů byly oběti přiváženi k vrahům, místo předcházejícího postupu, kdy vrazi přicházeli za oběťmi.
První vyhlazovací tábor Chelmno byl uveden do provozu v prosinci 1941. Tisíce Židů ze západního Polska (území Wartegau, které bylo připojeno k Německu) bylo zavražděno.
Konference ve Wannsee v Berlíně konaná v lednu 1942 představuje milník v rozvoji „Konečného řešení“. Vysoce postavení nacističtí představitelé diskutovali o implementaci v panevropském kontextu.
Deportace zahrnovaly několik fází. První fáze tzv. Akce (Aktion). Dále byli lidé shromáždění na tranzitním místě. Odtud tisíce putovaly do různých vyhlazovacích táborů. Někdy existoval mezičlánek, kdy byli přivezeni do ghett nebo tranzitních táborů. Ve východní Evropě při každé akci byli Židé pochytáni, aby doplnili kvótu deportovaných dobytčími vagóny. Cesta vlakem někdy trvala několik dnů za velmi krutých podmínek bez vody, jídla, základních hygienických zařízení a mnoho Židů zemřelo během samotné cesty.
Na území Generalgouvernementu (území přičleněné k Říši) postavili tři tábory Belzec, Sobibor a Treblinka. Většina polských Židů byla zavražděna během roku 1942 a prvních měsíců roku 1943, tak jako většina evropských Židů. V těchto třech táborech zavraždili 1,5 miliónu Židů, většina pocházela z Polska.
Na konci roku 1943 Židé, kteří ještě žili, byli deportováni na smrt, zejména do vyhlazovacího tábora Majdanek.
Od začátku roku 1942 byli Židé z celé Evropy deportovaní do vyhlazovacího tábora Osvětim-Birkenau. Tento tábor se stal hlavním místem vyhlazování evropských židů po uzavření ostatních vyhlazovacích táborů. Nejvíce vězňů zavraždili v létě 1944, kdy přijeli transporty z lodžského ghetta, Slovenska a hlavně z Maďarska. Nacisté v Osvětimi zavraždili minimálně 1,1 miliónu Židů z celé Evropy.
Posledními obětmi konečného řešení se stal čtvrt miliónu Židů, kteří zemřeli na pochodech smrti – masová evakuace vězňů z Polska a baltských republik do Německa jako reakce na postup Rudé armády.