Friends  |  Press Room  |  Contact Us

The International School for Holocaust Studies


 

 

 

 

Druhá lekce:

 

Cíle nacistického Německa a smrtící mašinérie Osvětim-Birkenau prostřednictvím fotografií


Proměna ve vězně

Fotografie č.19, Židovské ženy při nástupu před proměnou ve vězněFotografie č.19, Židovské ženy při nástupu před proměnou ve vězně
Fotografie č.20, Židovské ženy po proměněFotografie č.20, Židovské ženy po proměně
Fotografie č.21, Židovští muži na konci procesu jako vězňovéFotografie č.21, Židovští muži na konci procesu jako vězňové
Fotografie č.22, Židovské ženy na cestě do tábora jako vězeňkyněFotografie č.22, Židovské ženy na cestě do tábora jako vězeňkyně
Fotografie č.23, Židovští vězniFotografie č.23, Židovští vězni
Fotografie č.24, Židovské vězeňkyně v ženském tábořeFotografie č.24, Židovské vězeňkyně v ženském táboře
Fotografie č.25, Židovské ženy jako vězeňkyněFotografie č.25, Židovské ženy jako vězeňkyně
Fotografie č.26, Židovští vězňové po dezinfekci v „Sauně“Fotografie č.26, Židovští vězňové po dezinfekci v „Sauně“


Cecilie Klein-Pollack

Tam odešla máma s ostatními, do plynové komory, My jsme se ocitly na jiném místě, musely jsme se svléknout. Všechno nám vzali, nastrkali nás do sprch, nejprve pustili vařící vodu až nás opařili a potom naopak studenou. Běhaly jsme a potom nám nejprve oholili vlasy a potom intimní partie...dali nám každé nějaké hadry...Někdo potřeboval velikost 38 a dostal velikost 52 a obráceně. Když jsme nastoupily do řady, nepoznávaly jsme se.[1]

Helena Cytron (po válce Ziporah Tahori)

Okamžitě nás vedli k budově, na které bylo napsáno „Sauna“, jinými slovy – koupelna. Hodiny jsme stály v řadě, ještě ve vlastním oblečení a s dlouhými vlasy, choulily jsme se jedna k druhé, pocházely jsme z různých koutů Slovenska, držely jsme se v blízkosti rodaček a tak jsme se cítily bezpečněji. Stály jsme celou věčnost a všimly jsme si, že za domem, za zdí se potácejí přízraky, myslely jsme si, že je to blázinec, který právě otevřeli a různí šílenci se dostali na svobodu.
Když jsme se dostaly za zeď, pochopily jsme, že my samy jsme se staly podivnými postavami, během chvilky se z nás staly zvířata, protože jsme se nepoznávaly a ztratily jsme poslední záblesk lidskosti a přátelé. Moje nejlepší kamarádka stála vedle mě a já ji nepoznala. Po koupeli nám vytetovali číslo.
Vzali nám všechny cennosti. Byly jsme zvědavé jakou práci a oblečení dostaneme. Nakonec k nám přišla Židovka, která nesla plnou náruč onucí, které měly nahradit naše civilní oblečení, které nám vzali. Dostala jsem obnošenou černou sukni a krepovou blůzu. Spodní prádlo nedostala žádná. Boty nebyly určeny pro obě nohy. Jedna žena si nemohla boty obout, jak byly úzké. Němec se jí ptal proč si nebere boty. Když uslyšel její odpověď, zkopal ji tak, že už nevstala.[2]

Primo Levi

Haftling: naučil jsem se, že jsem haftling. Jmenuji se 174 517, pokřtili nás a až do konce života budeme mít na levé ruce vytetované znamení.
My Italové jsme se rozhodli, že se budeme scházet každou něděli večer v jednom koutě tábora. Brzy jsme to ale vzdali, protože bylo příliš smutné počítat se a zjišťovat, jak nás týden od týdne ubývá a jak jsme čím dál ošklivější a sešlejší. A dalo tolik námahy, udělat těch pár kroků. A pak, když už jsme se sešli, začali jsme vzpomínat a přemýšlet, a tomu bylo lepší se vyhnout.[3]

Po prohlédnutí fotografií a přečtení výpovědí studenti odpovídají na následující otázky

  • Co se fyzicky stalo vězňům první hodiny po příjezdu do Osvětim-Birkenau?
    Poznámka pro učitele:
    Proces proměny lidí ve vězně probíhal velmi rychle jako součást strategie ponížení.
  • Podívejte se na fotografii č. 19. Popište změny, kterými prošla Lili a ostatní od výstupu z vlaku až po východ ze sauny.
  • Jaký význam měly tyto změny z německé perspektivy? Jak dehumanizace sloužila pachatelům?
  • Jak přeživší popisují chování nacistů a jejich přisluhovačů v táboře?
    Poznámka pro učitele:
    Ve výpovědích se setkáváme s násilím a ženy zdůrazňují fyzické násilí.
  • O čem přemýšleli, když přijeli do tábora?
    Poznámka pro učitele:
    Hovoří o tom, že se necítí jako lidé. Levi popisuje snahu italských vězňů se každý týden scházet, po krátké době přestali, protože bylo depresivní vidět, jak jich je každý týden méně.

Ukažte studentům fotografie číslo 27-32 a přečtěte následující výpověď velitele tábora.


Rudolf Hoess

V roce 1942 Kanada 1 nezvládala třídění. Ačkoliv se stavěli nové boudy a hangáry a vězni třídili dnem a nocí a počet zaměstnaných lidí se neustále zvyšoval.Až dvacet náklaďáku bylo denně naplněno. Přes to všechno se každým dnem kupily hromady zavazadel. Na základě těchto skutečností se v roce 1942 začalo s výstavbou Kanady 2 v západní části stavebního pásma v Birkenau.
Při každé velké operaci došlo k uskladnění, cennosti a peníze byly sbaleny do velkých kufrů a odvezeny nákladními vozy do Hospodářského administrativního centra v Berlíně a následně do Reichsbank, kde bylo vytvořeno zvláštní oddělení pro majetek odebraný Židům.“[4]


Kanada

Fotografie č.27, Vězenkyně z jednotky „Kanada“ třídí obsahy zavazadel před kasárnamiFotografie č.27, Vězenkyně z jednotky „Kanada“ třídí obsahy zavazadel před kasárnami
Fotografie č.28, V kasárnách „Kanada“ nebylo dost místa, velké množství věcí se hromadilo na volném prostranství mezi kasárnamiFotografie č.28, V kasárnách „Kanada“ nebylo dost místa, velké množství věcí se hromadilo na volném prostranství mezi kasárnami
Fotografie č.29, Pohled na nekonečné haldy tašek a zavazadel, které byly shromažďovány a tříděny v „Kanadě“Fotografie č.29, Pohled na nekonečné haldy tašek a zavazadel, které byly shromažďovány a tříděny v „Kanadě“
Fotografie č.30, Třídění před kasárnami. Dodávka přivezla nový náklad konfiskovaného zbožíFotografie č.30, Třídění před kasárnami. Dodávka přivezla nový náklad konfiskovaného zboží
Fotografie č.31, Vězni z „Kanady“ třídí před kasárnami zavazadlaFotografie č.31, Vězni z „Kanady“ třídí před kasárnami zavazadla
Fotografie č.32, Konfiskované oblečeníFotografie č.32, Konfiskované oblečení

dál
zpět



[1] United States Holocaust Memorial Museum, interview s Cecilií Klein-Pollack, 7.května 1990, RG-50.0300107.
[2] Helena Cytron, archív Yad Vashem, 03/6766, VT185.
[3] Primo Levi, Je-li toto člověk, Sefer 1995, přeložila Drahoslava Janderová, str.27,37.
[4] Rudolf Hoess – Velitelem v Osvětimi – Autobiografická výpověď hromadného vraha. S úvodem Lorda Russella z Liverpoolu (Londýn, Pan Books, 1961), str.219,220.